Téměř vše o hrách


made by
Načítaní

Postavy

John Macmillan
Dne: 19.května ERA+2

Protože jsem se setkal s mnoha zajímavými lidmi, rozhodl jsem se, že o nich v krátkosti něco napíšu. Třeba to bude jednou někomu k užitku. Ke každému jsem si přilepil jeho fotografii, protože nesnáším, když si nemůžu někoho vybavit, jak vypadá. Naneštěstí mnozí z nich už nejsou mezi námi. Někteří zemřeli na nástrahy divoké přírody, a jiní v průběhu války. U těch, kteří již nežijí, jsem použil staré fotografie z jejich osobních záznamů (bohužel jsou značně vybledlé). U pár lidí se mi dokonce podařilo zachovat i nějaký ten zvukový záznam a připojil jsem i pár vlastních.

zvukové záznamy: 1 | 2 | 3 | 4 | 5




JOAN FERGUSSON
Potkal jsem ji pár dnů před mou transportací sem do minulosti a okamžitě jsem věděl, že ona je ta pravá. Pracovala v sekci vojenského zásobování a protože měla narozdíl ode mě v 21. století zůstat, tak jsme se už neměli nikdy více spatřit. Osud tomu ale chtěl jinak.
Po mnoha strastech si nyní s Joan konečně užíváme zaslouženého klidu a míru. Možná bych to neměl prozrazovat, ale přemýšlíme o dítěti...

zvukové záznamy:
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6
 


RON HARRISON
Před svou předčasnou smrtí vrchní velitel amerických ozbrojených sil. Stali jsme se přáteli, i když naneštěstí jen na krátkou dobu. Nikdy Rusům jeho smrt neodpustím. Byl to skvělý velitel a člověk. Vyžadoval kázeň, ale přitom se svými podřízenými jednal lidským způsobem, a i proto byl velmi oblíben.
 


LISA LAWSON
Velmi tvrdá a zcela oddaná vlasti. Podle jejího chování byste zřejmě ani nepoznali, že jde o ženu. Z jejích osobních záznamů (konkrétně šlo o detailní psychologický profil) jsem zjistil, že v civilu měla těžký život a navíc ji ještě jako dívku zneužíval její vlastní otec. Kvůli tomu zahořkla. Vstupem do armády zřejmě chtěla svou minulost zanechat daleko za sebou. Což se jí tady, milion let před jejím narozením, vlastně povedlo lépe, než mohla doufat. Nicméně jsem se na ni mohl za každé situace spolehnout. Jen jednou jsem viděl, že nad sebou ztratila kontrolu. A to jen na chvilku. Mám i dojem, že zpočátku žárlila na Joan. Ale jinak je příliš chladná a své pocity dává najevo jen v boji. Miluje válku a zabíjení. Já ne.

zvukové záznamy:
1 | 2 | 3 | 4
 


BOBBY BRANDON
Vůbec první člověk, na kterého jsem tady v minulosti narazil. Jeho otec je vysoce postavený důstojník v Pentagonu. Bobby mi prozradil, že ač do armády nechtěl, byl k tomu svým otcem donucen. Otec ho prý neustále podceňoval, a tak i proto se Bobby rozhodl, že se zúčastní této mise, aby mu (a především sám sobě) dokázal, že není žádný slaboch. Bobbymu jsem to sice nikdy neřekl, ale na to, aby byl dobrým vojákem, prostě nemá povahu. Je to ve skutečnosti spíš hodný kluk, který má sklony ve vypjaté situaci panikařit. Jeho opatrnost hraničí až s úzkostlivostí, kterou se ale snaží skrývat. Nicméně má velký respekt k autoritám a je to velmi šikovný mechanik. Mám ale podezření, že ve mně vidí svůj vzor…

zvukové záznamy:
1 | 2 | 3 | 4 | 5
 


CYRUS PARKER
Vstupem do armády se vyhnul vězení za drobné kriminální přečiny. Protože šlo přesně o ten typ - co na srdci, to na jazyku - tak to v armádě neměl jednoduché. Odvaha mu nechyběla, ale poznal, kdy se raději držet zpátky. Jeho cynický přístup a ironické komentáře mě často vyváděly z míry. Brzy jsem ale poznal, že to je jen způsob, jak se vyrovnává s určitou situací, což ho ovšem nijak neomlouvalo. V jádru sice šlo o dobráka, na kterého se dalo spolehnout, ale abyste zjistili tento fakt, museli jste Cyruse znát delší dobu. Bohužel jsem se ho už nestihl zeptat, co ho přimělo, aby nasadil svůj krk právě tady. Zemřel na těžká zranění při dobývání poslední ruské základny. Abych řekl pravdu, jeho průpovídky mi teď docela chybí - kolikrát jsme se jim od srdce zasmáli.

zvukové záznamy:
1 | 2 | 3
 


LUCY DONALDSON
Ač se to na první pohled nezdálo, byl to schopný voják. Za normální situace to byla velmi milá žena, ale pokud se toho muži pod jejím velením pokusili zneužít, udělali to jen jednou. Lucy byla totiž přebornicí v Mussadu a navíc každého případného provinilého šokoval fakt, že umí i velmi působivě zvýšit hlas tak, až se nevědomky krčil jako zmoklá slepice. Narozdíl od Lawsonové se ale Lucy chovala jako žena a mnoha mužům se také velmi líbila. Ale to, co s ní udělali Rusové...Nerad na to myslím.

zvukový záznam:
1
 


TIM GLADSTONE
Byl to vůbec první Američan, jenž se tady v minulosti objevil. Rusové ho nedostali především díky tomu, že se mu podařilo sžít se s opolidmi. Tak přečkal až do doby, než navázal kontakt s dalšími krajany. Protože je to velmi schopný vědec, tak spolu s Denisem i teď v laboratoři neustále něco kutí. Všichni si ho také váží jako velmi zodpovědného a chytrého člověka, který se chová jako pravý anglický džentlmen (což je vzhledem k jeho několikaletému soužití s primitivními opolidmi možná překvapivý fakt). S válkou nikdy nechtěl mít nic společného, ale cítil, že tady v minulosti bude moci být skutečně užitečný. Svět, který za sebou zanechal, mu totiž připadal již příliš zkažený. Teď snad bude mít šanci se podílet na lepším. Jeho přínos je neocenitelný. Kdyby se nám nepovedlo ochočit opice, nejspíš bychom ani válku nevyhráli.

zvukové záznamy:
1 | 2 | 3 | 4 | 5
 


DENIS PETERSON
Společenský, veselý typ. Navíc chytrý a šikovný. Ani byste to do něj kvůli jeho mládí neřekli. Navíc i díky své specializaci v optoelektronice zkonstruoval mnoho potřebných přístrojů, jako třeba jednoduchý radar, vyvinul technologii pro detekci zásilek a podílel se na vzniku mnoha dalších užitečných vynálezů. Nedávno se v laboratoři při jednom experimentu trochu popálil, ale nešlo o nic vážného. Navíc je zřejmé (ale Denis si myslí, že si toho ještě nikdo nevšiml), že se mu zalíbila četařka, jež ho ošetřila.
 


FRANK FORSYTH
Především skvělý průzkumník. Z jeho chování to sice vypadá, že je poněkud lehkovážný, ale přitom je to skutečný profík. Ač si to mnozí neuvědomují, právě jeho riskantní průzkumy zachránily spousty životů. Teď zrovna učí některé opice lidskému chování a má z toho děsnou legraci...

zvukové záznamy:
1 | 2
 


ANDY CORNELL
Tak tohle je můj nejlepší přítel ještě z dřívějška. Vůbec jsem netušil, že ho tady potkám, ale jsem tomu velmi rád. Před rokem v jedné akci nepřítel rozprášil jeho skupinu a já se dlouho trápil s tím, že je Andy zřejmě mrtvý. Rusové ho ale přitom drželi v zajetí. Andymu se nakonec s pomocí jednoho ruského inženýra podařilo uniknout. Po dlouhé a vyčerpávající cestě dorazil v hrozném stavu do základny, jež jsem měl osobně na starost. Andy se po několika týdnech plně zotavil a oba jsme to pak snad ještě delší dobu oslavovali… A to jsem se ještě nezmínil, že je to i skvělý voják. Má výborné velitelské schopnosti, i v těžké situaci si dokáže zachovat chladnou hlavu. To, že jeho skupina byla tehdy rozprášena, byl důsledek nesmyslného rozkazu nadřízeného. Jako správný voják ale neprotestoval, i když věděl, že půjde do tuhého.

zvukový záznam:
1
 


HUGH STEVENS
Vědec, který měl hlavní zásluhu na vytvoření siberitové rakety. Moc ho neznám, ale vím, že jde o jednoho z nejschopnějších armádních vědců. Říkalo se, že jeho přítomnost tady si armáda i přes jeho nechuť vynutila. Možná to nebyla pouhá fáma, protože sám Hugh to do dnešní doby odmítá komentovat. Jinak jde spíše o uzavřeného člověka, pro něhož je hlavním smyslem života výzkum.


Musím se zmínit i o poněkud rozporuplnějších lidech:



ARTHUR POWELL
Tak tohle byl první člověk, jehož jsem tu po své materializaci slyšel. Po jeho několika neurvalých slovech přes vysílačku jsem si myslel, že to bude nějaký blbec. Brzy jsem ale zjistil, že po zdejším vrchním veliteli jde o druhého nejvýše postaveného vojáka. Plukovník Powell měl pověst hrubého despoty, jenž na nikoho nebral žádný ohled. Zastával funkci velitele naší hlavní základny Alfa, přičemž každý muž či žena z její posádky pro něj představoval pouhý prostředek, jak porazit nepřítele. Dlužno říct, že jsme si moc do noty nepadli, což vzhledem k jeho zmiňovanému vztahu ke svým podřízeným nebylo nic zvláštního. Kvůli jednomu jeho rozkazu jsem také málem přišel o nejlepšího přítele. Po smrti gen. Harrisona si Powell okamžitě zajistil vrchní velení. Časem se (zřejmě díky mým četným úspěchům a povýšením) vztah mezi mnou a Powellem (nyní již generálem) urovnal a dokonce se mne i občas zeptal na můj názor. Před rozhodující bitvou bylo na generálovi vidět, že je pod značným vnitřním tlakem. Nebylo se čemu divit - při pokusu zničit nepřátelskou továrnu na siberitovou bombu padla většina Powellových mužů a jako dovršení vší smůly nám naopak žoldáci zničili naši továrnu. Powell byl jako sopka, jež hrozí každou chvílí vybuchnout. Za cenu vlastního života se mu nakonec jakýmsi zázrakem podařilo proniknout žoldáckou obranou a zničit jim onu inkriminovanou továrnu. Ať už tedy byl Powell jakýkoliv, tento jeho poslední čin si zasluhuje obdiv.
 


JEREMY SIKORSKI
Měl jsem s ním tu čest jen v jedné bitvě. Předcházela ho pověst tvrdého a nekompromisního důstojníka ze "staré školy". Byl přesvědčen, že každý správný velitel musí být v boji v čele své jednotky, ať se děje, co se děje. Je pravda, že to zvyšuje morálku mužstva, ale Sikorski na to bohužel brzy doplatil. V jednom boji totiž zůstal téměř sám v nepřátelském území, zatímco většina jeho mužů (když viděla, že je situace bezvýchodná) se stáhla do bezpečí.
 


PAUL CHATTÁM
Velmi schopný jaderný fyzik s americkým občanstvím. Ve skutečnosti ale většinu svého života strávil ve své rodné zemi - Saudské Arabii. Jeho chování bylo velmi odměřené s velmi specifickými zásadami mající asi původ v odlišné kultuře. Ale jinak udělal vždy vše, co bylo třeba. Bohužel v jedné bitvě, kdy došlo ke konfrontaci s Araby, Paul proti nim odmítl bojovat, a poté jsme ho už nikdy neviděli…
 


KURT SCHMIDT
Velitel žoldáků. Původně on a jeho muži pracovali pro Legii, ale později se odtrhli a nechali se najímat od kohokoliv, kdo dá nejvíc (peníze tady sice žádnou cenu nemají, zato materiál a jídlo ano). Pokud už jste si jeho muže najali, dalo se na ně spolehnout. Navíc mi Kurt vděčil za svůj život a když jsme je v rozhodující bitvě porazili, on a zbytek přeživších se nakonec přidal k nám. Nyní v době míru se Kurt a většina jeho mužů rozhodl vydat na cestu a založit si vlastní osadu někde daleko na jihu. Abych byl upřímný, toto rozhodnutí jsem vzal na vědomí celkem s povděkem - většina našich lidí jim totiž moc nedůvěřuje.
 


PETER ROTH
opravdové výčitky si dělám právě kvůli tomuto vědci. Původně jsme byli dobrými přáteli (já na něj jako na přítele stále vzpomínám). Roth mi kdysi věřil dokonce natolik, že se mi jednoho dne svěřil s tím, že se nechce podílet na vývoji siberitové bomby (kterou Powell toužil mít za každou cenu) a hodlá s podobně smýšlejícími lidmi (většinou šlo o jeho kolegy) dezertovat a založit ruskoamerickou Alianci, která by zkoumala mimozemské artefakty, jež prý skrývají netušené možnosti. Já se rozhodl, že se k němu nepřidám, a on to akceptoval. Bohužel později jsem byl nucen proti Alianci rázně zakročit za použití siberitové bomby, neboť Peter Roth hrozil, že nám boj s Rusy překazí, což jsme nemohli dopustit. Z hlavní alianční základny přežilo jen několik málo lidí včetně Petera Rotha, který se mnou již odmítal nadále komunikovat a odešel do ustraní, kde po čase spáchal sebevraždu. Dobře vím, že je to moje vina, a do konce života mne to bude trápit. Kdyby to šlo udělat jinak, tak bych to udělal - ale v té době jiná možnost prostě nebyla.